Fotograf, ktorý zvečnil August 68, patrí k špičke svetovej fotografie. Vo svojich denníkoch opisuje, čomu za to vďačí.

Keď sa vysloví jeho meno, asi všetci máme pred očami Koudelkové fotografie z roku 1968, keď sa premenila Praha na mesto plné tankov, dymu a civilistov. Ten vpád rozdelil dejiny komunizmu u nás a poukázal na jeho prehnitosť a metódy uvažovania v Kremli. Koudelka bol ten fotograf, ktorý stál na tankoch a fotografoval tak intenzívne, ako to neurobil hádam žiadny vojnový fotograf v modernej fotožurnalistike. Tieto fotografie Anna Fárová poslala do agentúry Magnum Photos a zverejnili ich po celom svete. To bol začiatok Koudelkovho putovania svetovou fotografiou.

Vydanie knihy Deníky má svoj význam, pretože Koudelka venoval časť svojho diela do Českej republiky, tam kde sa narodil, zažil neslobodu a neskôr sa stal pútnikom po celom svete pod hlavičkou Magnum Photos. Knižka začína rokom 1970, keď opustil Československo a stal sa zároveň akýmsi adoptovaným synom slávneho Henry Cartiera Bressona, ktorý sa ho ujal a pomáhal mu nielen po fotografickej stránke, ale hlavne po tej ľudskej. Pomohol mu začleniť sa v cudzom priestore. „Jsem rád, že skončilo Česko. Začal tady jinej chlap, bez všech přívěsů, čistý.“  

Kniha je koncipovaná chronologicky a veľmi zaujímavo, pretože sú v nej ponechané všetky myšlienky, informácie a aj osobné pohľady na svet, v ktorom sa tak slobodne pohyboval. „Jednou před několika léty prošla kolem tebe krásna ženská. Líbila se ti, vzal sis ji za ženu. Jmenovala sa SVOBODA.“ Koudelkovi išlo hlavne o slobodu, ktorej sa dočkal v cudzom svete bez rodiny a zázemia. Jeho prvé kroky viedli medzi rómsku komunitu, ktorej sa venoval oveľa skôr a hlavne na Slovensku. „HCB ti říká – tvoje chyba je, že nemyslíš na budoucnost. To jsem se naučil od Cikánů. Já si myslím, že to je moje velké štěstí.“ Tieto fotografie preslávili Koudelku po celom svete. „ V tomto roce musíš ještě zajet jinam na Cikány. Abys viděl rozmanitost. Asi by bylo dobrý třeba, abys měl cikánsky typy z Turecka.“

Ďalším dôležitým cyklom v Koudelkovej tvorbe bolo subjektívne vnímanie západného sveta s názvom Exiles. Tieto fotografie sú postavené na vnímanie vrstiev svetla, tieňa, znakov, symbolov a ľudských podôb. „Nenarodil jsem se jako fotograf a nemusím umřít jako fotograf. Chci ale něco v životě udělat poctivě. Protože všechno, co dělám, chci dělat dobře.“ Koudelka sa stal pútnikom so spacákom, fotoaparátmi a párom topánok. Tvrdil že majetok len obmedzuje ľudí v myslení, pretože sa stávajú otrokmi zbytočného. Koudelka hľadal namiesto majetku fotografie. „U mě existuje dvojí druh focení. 1/ Když jsem mezi Cikánama – každej ví, že jsem fotograf, nemám co tajit schovávaním foťáku. Lidem nevadí, že jsou focený, 2/ Když jdu po měste a fotím – jsou místa, kde není nápadný, že máš foťák na krku. Seš turista a lidi nikdy nevočekávají, že je budeš fotit. Jsou místa, kde musíš bejt schovanej, stejne voblečenej, vostřihanej, fousy, vlasy, schovanej foťák. Existujou ve mně dva druhy fotografii – jako dva lidi (David).“

(viac…)




Najnovšie autorské články