Koudelkove Deníky. Kniha pre tých, čo chcú rozumieť fotografii

Fotograf, ktorý zvečnil August 68, patrí k špičke svetovej fotografie. Vo svojich denníkoch opisuje, čomu za to vďačí.

Keď sa vysloví jeho meno, asi všetci máme pred očami Koudelkové fotografie z roku 1968, keď sa premenila Praha na mesto plné tankov, dymu a civilistov. Ten vpád rozdelil dejiny komunizmu u nás a poukázal na jeho prehnitosť a metódy uvažovania v Kremli. Koudelka bol ten fotograf, ktorý stál na tankoch a fotografoval tak intenzívne, ako to neurobil hádam žiadny vojnový fotograf v modernej fotožurnalistike. Tieto fotografie Anna Fárová poslala do agentúry Magnum Photos a zverejnili ich po celom svete. To bol začiatok Koudelkovho putovania svetovou fotografiou.

Vydanie knihy Deníky má svoj význam, pretože Koudelka venoval časť svojho diela do Českej republiky, tam kde sa narodil, zažil neslobodu a neskôr sa stal pútnikom po celom svete pod hlavičkou Magnum Photos. Knižka začína rokom 1970, keď opustil Československo a stal sa zároveň akýmsi adoptovaným synom slávneho Henry Cartiera Bressona, ktorý sa ho ujal a pomáhal mu nielen po fotografickej stránke, ale hlavne po tej ľudskej. Pomohol mu začleniť sa v cudzom priestore. „Jsem rád, že skončilo Česko. Začal tady jinej chlap, bez všech přívěsů, čistý.“  

Kniha je koncipovaná chronologicky a veľmi zaujímavo, pretože sú v nej ponechané všetky myšlienky, informácie a aj osobné pohľady na svet, v ktorom sa tak slobodne pohyboval. „Jednou před několika léty prošla kolem tebe krásna ženská. Líbila se ti, vzal sis ji za ženu. Jmenovala sa SVOBODA.“ Koudelkovi išlo hlavne o slobodu, ktorej sa dočkal v cudzom svete bez rodiny a zázemia. Jeho prvé kroky viedli medzi rómsku komunitu, ktorej sa venoval oveľa skôr a hlavne na Slovensku. „HCB ti říká – tvoje chyba je, že nemyslíš na budoucnost. To jsem se naučil od Cikánů. Já si myslím, že to je moje velké štěstí.“ Tieto fotografie preslávili Koudelku po celom svete. „ V tomto roce musíš ještě zajet jinam na Cikány. Abys viděl rozmanitost. Asi by bylo dobrý třeba, abys měl cikánsky typy z Turecka.“

• 

Ďalším dôležitým cyklom v Koudelkovej tvorbe bolo subjektívne vnímanie západného sveta s názvom Exiles. Tieto fotografie sú postavené na vnímanie vrstiev svetla, tieňa, znakov, symbolov a ľudských podôb. „Nenarodil jsem se jako fotograf a nemusím umřít jako fotograf. Chci ale něco v životě udělat poctivě. Protože všechno, co dělám, chci dělat dobře.“ Koudelka sa stal pútnikom so spacákom, fotoaparátmi a párom topánok. Tvrdil že majetok len obmedzuje ľudí v myslení, pretože sa stávajú otrokmi zbytočného. Koudelka hľadal namiesto majetku fotografie. „U mě existuje dvojí druh focení. 1/ Když jsem mezi Cikánama – každej ví, že jsem fotograf, nemám co tajit schovávaním foťáku. Lidem nevadí, že jsou focený, 2/ Když jdu po měste a fotím – jsou místa, kde není nápadný, že máš foťák na krku. Seš turista a lidi nikdy nevočekávají, že je budeš fotit. Jsou místa, kde musíš bejt schovanej, stejne voblečenej, vostřihanej, fousy, vlasy, schovanej foťák. Existujou ve mně dva druhy fotografii – jako dva lidi (David).“

• 

Koudelka sa začal venovať len svojej fotografii a odmietal komerčné zákazky. „Tak se neposerem. Nemám prachy a nevypadá to, že bych je brzo dostal.“ Niekedy žil medzi bezdomovcami a stačil mu len chlieb a mlieko. Stal sa súčasťou priestoru, ktorý fotografoval. „Myslím, že dost nenávidím ty bohatý panáky. Vlastne jakýkoliv panáky. S foťákem se cejtím silnej, že bych se jim dokázal mstít. A možná, že voni se taky bojej. Ten kluk, co byl bohatej a co nedělal nic, se na mě podíval a říkal, já stejně vím, že seš bohatej – tak jsem mu to nevysvětloval.“ Koudelka vždy dáva najavo, ako berie život: „Když nemáš, tak se dokážeš radovat ze všeho. I z těch nejmenších věcí.“ Jeho cesta putovaním po Európe akoby nikdy nekončila: „Tak mě zase fízlovali policajti. Asi jsem podezřelej. Do Holandska mě nechtěli pustit, v Anglii prohlídka na drogy, v Irsku na bomby. V Portugalsku na komunistickýho agenta, ve Španělsku nemravnost. Asi jsem skutečne podezřelej. Nikdy nic nedávat policejtům. Jakmile  jim něco dáš, moc si to prohlížejí.“

• 

Kniha Exiles sa stala jednou z najvýznamnejším vo fotografickom svete. Sám Koudelka sa na ňu pozerá s odstupom času takto: „Exil ti dá možnost podívat se na věci znovu, s odstupem času. Uvědomit si jisté hodnoty, které sis dříve neuvědomoval. Vidět jisté věci, které dříve nevidels. Návrat z exilu je skoro tak silný jako odjezd do exilu.“

Ďalšie projekty Koudelkovej tvorby sú už zamerané na krajinu a architektúru. Koudelka sa od roku 1990 začal na fotografiu pozerať takto: „Jestli jednou přestaneš fotografovat lidi, tak to bude tím, že svět, který byl zabydlen těma lidma, co se tě líbili, zanikne – už nebude existovat.“

Postupne vznikali knihy Černý trojúhelník 1990 – 1994, Chaos 1999, Wall 2013, Decreazione 2014, Ruins 2020 a tie posledné z nich na špeciálny panoramatický digitálny fotoaparát vytvorený na mieru. Tie fotografie sú tak kompozične presné a technicky precízne spracované, že vyrážajú dych. Koudelkove majstrovstvo v trpezlivosti a v pokore mu tak pomáha pri hľadaní súvislostí v statických obrazoch. „Proč ne lidi v krajině? Nesnesu je. Chci být v přírodě sám – s oblohou, zemi a živočichama. Když začals fotografovat, začals fotografovat krajinu, hory, tam, kam chodivals na čundry s kamarádama. Když ale viděls výsledky, vždy byls sklamán. Nikdy výsledky nebyly takové, jaké očekávals. Příroda byla krásnejší než tvoje fotografie. To byl důvod, že posléze s fotografovaním přestals. Láska k přírode, ke krajině, tá pokračovala. Když začals hodně cestovat a spávat venku (jednou 3 měsíce nespals pod střechou domu), vyvinuls další vztah ke krajině, závislosti a rozumění. Z toho také splynutí s přirodou, uvědomění, že jsi jen malou, bezvýznamnou částí toho všeho kolem sebe.“ Koudelka nehľadá už len krásu, ale práve naopak, zobrazuje to, čo človek v krajine zanecháva – devastáciu.

• 

Koudelkove Deníky nie je kniha určená len pre jeho fanúšikov, mohli a mali by ju čítať všetci študenti a milovníci fotografie, aby pochopili, aká je náročná cesta fotografa. Dnes, keď v danom čase vzniká miliarda fotografií, je zložité sa orientovať, ktorá fotografia je tá dobrá a prečo je dobrá. Len malé percento ľudí rozozná dobrú fotografiu a Koudelka má to šťastie, že má okolo seba kolegov z Magnum Photos, tých najlepších z najlepších.

Tento text by som rád ukončil ešte jedným citátom od Koudelku: „Lidé ti závidí ten život, jaky ty máš (idealizují si – volný ničim nezatížený, jdeš si kam chceš, děláš si co chceš ), ale neuvědomují si, že za to platíš. Oni si zvolili jistotu, pohodlnost, ty ne. Bojí se přijít o své jistoty. Bojí se to skusit jinak. Tys měl zásady: Nikdy nepřemýšlet o tom, kde dnes večer budu spát. Nezatežovat si mysl tím – proč, přece víš, že téměř každý den ve svém živote někde spals, spát budeš i dnes. Začni o tom přemýšlet 5 minut před spánkem, ne když se probudiš.“

• 

Josef Koudelka: Deníky, Torst 2021

Fotografie a citácie prevzaté z knihy Deníky. Reprofoto: Matúš Zajac